Paranoidní osobnost

Pro tuto poruchu osobnosti je typická neodůvodněná podezíravost a z ní vyplývající tendence nesprávně interpretovat konání druhých jako ohrožující. Tito lidé se mohou agresivně dožadovat svých domnělých práv a při potížích pak reagovat zcela nepřiměřeně. V podstatě se neustále brání pomyslným útokům na jejich existenci. Rekrutují se z nich kverulanti, chroničtí stěžovatelé pro malichernosti, kteří se někdy domáhají svých domnělých práv i násilím. Z toho celkem jasně vyplývá, že se mohou při tomto konání snadno dostat do potíží, které je mohou dovést na psychiatrii, většinou nedobrovolně. Někdy jsou schopni žít ve vztahu, partnera pak také podezírají. Je-li partner submisivní, může některé paranoidní schémata převzít. Znám případ, kdy žili otec a syn sami v jedné domácnosti. Paranoidní otec viděl v lidech z okolí nepřátele a soustavně si na ně na úřadech písemně stěžoval, došlo i k fyzické agresi namířené proti sousedovi. Syn jeho myšlení přijal a společně s otcem vybudovali důmyslný systém pastí obklopujících jejich dům, aby se k nim nedostal nikdo nežádoucí. Poté, co byl otec soudním nařízením hospitalizován na psychiatrii, došlo u syna k ústupu příznaků, ten pak opět navázal vztahy s matkou, se kterou se otec před časem rozvedl a která byla též předmětem jeho paranoidních představ.