Disociální osobnost

Lidé s těmito rysy neberou v potaz práva druhých, nemají schopnost empatie. Jednají jen směrem k dosažení vlastního prospěchu bez ohledu na to, že druhým při tom ubližují. Bývají agresivní a neznají pocity viny či fenomén svědomí. Nejsou schopni se přizpůsobit pravidlům, ale vyžaduje-li to dosažení jejich potřeb, jsou schopni okolí včetně klinických odborníků dlouho klamat mistrnou přetvářkou. Jako by se řídili krédem „dobro je to, co chci já“ - památná věta filmového Fantomase, který je úsměvně karikovaným příkladem některých rysů této poruchy. V reálu najdeme antisociální osobnosti mezi chladnokrevnými pachateli kriminálních činů. Z vývojového pohledu může jít o kompenzaci zranitelnosti a osamělosti vzniklé v dětství, které bylo doprovázeno nesmyslně krutou výchovou. Dalším prvkem je absence blízkých vztahů, která může nastat třeba při ústavní výchově. Tato porucha je často nazývána též sociopatií, nebo ne zcela správně psychopatií. Zvýšený výskyt antisociálních rysů nacházíme u lidí s kriminální kariérou. Do styku s psychiatrií přichází především z forenzních (soudních) důvodů či při detoxifikaci u drogové závislosti, která může tuto poruchu doprovázet. Sami vyhledají pomoc tehdy, mohou-li tím něco získat (lékařskou zprávu zbavující odpovědnosti, předpis návykových léků a podobně). Tato porucha je třikrát častější u mužů než u žen.